Ftime MČR již za týden, přinášíme rozhovor se stavěčem závodních tratí

Honza Zbranek je bezesporu jednou z nejvýraznějších tuzemských postav v kolotoči světových závodů. Je velmi respektovaným stavěčem SP a MS. Staví samozřejmě i doma, ale dívat se na jeho krásné cesty, se kterými se perou nejlepší borci světa je zkrátka radost. Kromě toho ledacos přeleze a řada lidí o něm ví, že ve skalách nebo horách rozhodně nepředvedl ještě své limity.

Takže Honzo, co vlastně považuješ za to své nej ve skalách, horách a kdy se dočkáme těch tvých limitů?

JZ: Nemyslím si, že bych ve skalách toužil po překonávání svých limitů. Jezdím si tam hlavně odpočinout od práce a taky se učit nové kroky, které bych potom při stavění mohl použít. Rád si zkusím něco těžkýho, ale spíš kvůli tomu, že mě ta linka něčím zaujme, než kvůli nějaké statistice nebo deníčkům. Líbí se mi třeba jen krokovat cesty, které jsou považovány za milníky vývoje lezení. Ať už jde o boulder, lano nebo hory. Zajímá mě, v čem jsou tak výjimečné a proč je lezci vyhledávali a zkoušeli. Je to taková hra, ve které se snažím pochopit, co lidi na lezení vlastně přitahuje. Dost mi to pomáhá v práci.

Zůstaňme ještě na chvíli v horách. V ČHS vedeš komisi Alpinistů, kde pracujete s mládeží. Jak to jde vám bafuňářům a jak ohební jsou „sokolíci“?

JZ: Díky komisy Alpinismu mám možnost lézt a potkávat se se super partou lidí. Všichni společně se navzájem motivujeme a učíme se nové dovednosti. Myslím, že nejcennější na celé komisi je ta možnost propojenní mladých talentovaných lezců se staršími zkušenými matadory. Každé takovéto setkání a společné lezení má spoustu pozitivní energie a snad se i díky tomuhle našemu snažení povede vybudovat silná generace lezců alpinistů, kteří budou sdílet a navazovat na hodnoty svých předchůdců.

Jan Zbranek stavěč, jak jsi se dostal ke stavění světového poháru?

JZ: Stavění na svěťáky je odvětví stavění cest. Není to vrchol pro každého stavěče, ale spíš cíl pro určitou skupinu, která má zálibu v závodním lezení. Já jsem třeba od malička závodil. Bavilo mě trávit čas v izolaci, povídat si s lidmi, cítit napětí před finálovou cestou... Když jsem přestal závodit, trošku mi to chybělo. Navíc jsem se tou dobou poflakoval po Austrálii, kde jsem se kvůli jazykové negramotnosti nemohl ucházet o žádné kvalifikovanější zaměstnání. V té době by mě ale vůbec nenapadlo, že u toho zůstanu. Pořád mě to asi baví :)

Kolik jsi schopen přelézt třeba z finále, které si nedávno parádně postavil na MS v Paříži? Jak moc máš načtené účastníky, dokážeš odhadnout, kdo kde spadne? A ještě jedna podotázka „na tělo“ – nebylo to finále přece jenom tak trochu Adamovi „na tělo“? (poznámka: Adam Ondra zvítězil s obrovským náskokem, přičemž cesta skvěle sedla jeho lezeckému stylu)

JZ: Já už ani nevím, kolikrát jsem na tohle musel odpovídat :) Myslím, že stavět cestu na mistrovství světa, je něco, co se takhle v rychlosti dá docela těžce popsat, tak aby to nestavěč pochopil. Je tam spousta parametrů, které by měla taková cesta splňovat. Je strašně důležitý se na to nedívat s pohledu diváka a fanouška. Když to řeknu upřímně, tak mě je vlastně jedno, že Adam je Čech. Pro mě jako stavěče je super, když top lezci na skalách jezdí na závody, a že ty závody odráží to, jak jsou dobří. Jde o to, že nevytváříme nějaký umělý sport, ale snažíme se udělat závody v lezení. A třeba finálovka v Paříži byla taková, že v ní ty kroky šly udělat všechny, třeba i mně, ale v kuse to pro nás stavěče nemá moc smysl zkoušet, na to jsme moc slabí :)

Kde bereš motivaci stále stavět (třeba i lehčí závody v ČR) a kde inspiraci? Kolik toho vlastně nalezeš ve skalách, snažíš se používat nějaké kroky i z přírody?

JZ: Chybami se člověk učí. Aby stavěč získal potřebné zkušenosti, musí postavit hodně závodů a udělat hodně chyb. Když se z nich ponaučí, posune ho to dál. Je strašně důležité pro všechny stavěče, aby se ve svém řemesle pořád udržovali a zlepšovali. To je asi největší motivací pro stavění menších závodů. Na těch se totiž člověk naučí mnohem líp improvizovat, a když se pak stane průšvih na velkým závodě, už víš co dělat. Co se týká inspirace, tak nedostatkem určitě netrpím, myslím, že čím víc stavíš, tím víc máš inspirace. Skaly mi ve stavění hodně pomáhají. Některé kroky jako jsou u nás na písku člověk jen tak nevymyslí :)

Lezení a olympiáda. Tedy minimálně ta nejbližší. Co tomu říkáš? A co formát kombinace? Mají vůbec stavěči nějakou roli ve vyjednávání pravidel, třeba i teď o tom formátu závodu na olympiádě?

JZ: Na Olympiádu se děsně těším. Je to skvělá příležitost ukázat lezení světu. Myslím, že situace s jednou sadou medailí není úplně ideální, ale cílem je, podporovat nezávislost jednotlivých disciplín v rámci světových pohárů i nadále a doufat, že uděláme v Tokyu dobrou práci a pozvou si lezení i na další hry, a v úplně nejlepším případě, dostaneme tři sady medailí.

Poměrně méně stavíš bouldery. Vlastně zatím jen v tuzemsku, nedávno jste s Honzou Šolcem postavili krásné cesty na závodu ve Slaném. Jak vnímáš trendy současného soutěžního boulderingu?

JZ: Tím, že se dostalo lezení do médií, je kladen tlak na stavěče, aby dělali bouldry a cesty co budou mít určitou dynamiku. Nemyslím si ale, že pokud se stane lezení olympijským sportem tak to bude i nadále eskalovat. Myslím, že trendem bude se přiblížit zase lezení na skalách, ale uvidíme. Stavění bouldrů mě baví, je to ale jiná disciplína, jiní závodníci... zatím se necítím dostatečně připravený tyhle dvě věci kombinovat na nejvyšší úrovni. Ale učím se.

S Honzou Šolcem jste už skoro nerozlučná dvojka, stavíte spolu, děláte chyty…kdy budeme mít druhého mezinárodního stavěče?

JZ: Jenda na sobě hodně pracuje. Je super vidět jeho ohromnou motivaci a nasazení. Dost mě to popohání na sobě taky makat, abych neusnul na vavřínech. Myslím, že pokud by se povedlo mít u nás pravidelně svěťák, tak by to mohlo motivovat i další kluky ke stavění velkých závodů.

Blíže k těm chytům, jejichž výrobu jsi nedávno spustil. Dá se ještě vymyslet nový tvar? Co přinesete nového?

JZ: To jak kdyby si řekl, že v Ceuse jsou všechny cesty stejný, protože jsou po dírkách. Ale trochu máš pravdu, tvarů chytů už jsou mraky. Hodně krát se nám ale stalo, že stavíme cestu a máme nápad, jako teď by se mi hodilo... Hodně výrobců se zaměřuje na design a občas je to třeba i na úkor funkce chytu. My chceme z našich chytů stavět cesty a víme co nás zdržuje, co nám překáží a co nefunguje. Tím, že se snažíme tyhle věci u našich chytů vychytat, si vlastně ulehčujeme práci. A taky ostatním stavěčům. Ti potom budou z našich chytů stavět rádi, protože je to bude bavit a cesty se budou líbit lidem. Prostě na to jdeme od lesa.

 

Ostatně uvidíme to i na MČR na obtížnost na Zličíně. Tak doufám, že lezce pořádně potrápíte a dáte jim šanci pobavit diváky.

Díky za rozhovor a ať se daří

Petr Resch

 

KONTAKT

Sekretariát ČHS

E: info@horosvaz.cz
T: 273 136 385

Člen VV zodpovědný za výkonnostní sport
E: resch@filmix.cz
T: +420 604 245 568

Marketingový zástupce: clibm4 s.r.o.

T: krcmar@climb4.cz
E: +420 775 572 627


Ochrana proti spamovacím robotům. Odpovězte prosím na následující otázku: Jaký je letos rok?